Tréma jako naše dovednost? Není to blbost?

Zdá se vám absurdní, že trému popisuji jako dovednost? Máme za to, že dovednosti by nám měly sloužit k něčemu pozitivnímu, k něčemu, co jsme chtěli záměrně rozvíjet. Ale co když i naše "zlozvyky" nebo věci, které se snažíme potlačit, mohou být také vnímány jako dovednosti? Jsou to věci, které umíme a používáme ve svém životě, i když nám nemusí být přínosné.

Pokud něco opakujeme, ať už je to dobré nebo špatné, stává se to naší dovedností. A tak, pokud opakujeme na pódiu zážitek trémy a nervozity, stává se tato opakovaná zkušenost naší dovedností - opakovaně ji nacvičujeme a tím ji rozvíjíme. A tak i když trému nechceme a děláme vše proto, aby nebyla, naše umění je ní stále brzděno.

Myslím si, že už teď začínáte tomu rozumět jak se zbavit trémy? Odpověď je jednoduchá – přestat ji posilovat. Takže už ne tím, že budeme pokračovat ve stresových vystoupeních, ale tím, že začneme na pódiu zažívat pocit bezpečí a přijetí. Budujeme novou dovednost – schopnost cítit se na pódiu dobře a uvolněně. A protože již nebudeme svoji starou dovednost trémy posilovat, pomalu ale jistě přestane být dominantní. Protože naše staré vzorce nelze potlačit, můžeme je jenom nahradit novými zkušenostmi.

Takže, pokud chceme, aby naši žáci, nevnímali pódium jako něco nebezpečného, je důležité začít měnit zažité stereotypy ve vystupování. Vystoupení by mělo sloužit hudebníkům, měli by se z něho učit a rozvíjet - je tu pro ně, ne proti nim. Jak ale vytvořit takové prostředí? Pokud nejsme ochotni opustit staré známé postupy a hledat nové cesty, odpovědi nenajdeme.

Právě proto tvořím zážitkové workshopy jako Hudební kruh, kde hudebníci mohou zažít bezpečné prostředí, ve kterém není třeba se předvádět, ale kde mohou být uvolnění a užívat si hudbu. Zde klademe otázky a zkoušíme nové přístupy s respektem k nám samým. Chcete vědět o Hudebních kruzích více?